Val d' Anniviers 11-17.7.2011

Dlouho dopředu avízované letní horolezecké soustředění se uskutečnilo. Nakonec nás odjeli čtyři borci - Adam Voldán, Petr Valenta, Kamil Koubík a moje maličkost (Filip Trojan). Michal Mestek si poležel doma a posílal nám alespoň SMSky s aktuální předpovědí počasí, což bylo, jak se později ukázalo, nadmíru důležité. Naším cílem bylo Švýcarské údolí Val d´ Anniviers ve Walliských Alpách, kde se mluví francouzsky. Naše jazykové vybavení bylo perfektní - Petr francouzština, Adam němčina + angličtina, já angličtina a Kamil výborná čeština.

Lákaly nás vrcholy Zinalrothorn (4227m), Obergabelhorn (4047m) a Grand Cornier (3961m). Tomuto údolí kralují ještě vrcholy Dent Blanche (4357m) a Weisshorn (4505m), ale člověk holt nemůže chtít všechno.

Nedělní odjezd plánovaný na 18:00 se nám trošku protáhl (kdo už někdy nabíral Adama, tak ví, o čem je řeč), ale nakonec jsme v 18:30 vyrazili po dálnici směrem do Švýcarska. Předpověď počasí byla plná dramatických proměn, takže jsme řekli že prostě uvidíme.

Hned za hranicemi v Německu jsme chytli pěknou bouři, při které ani stěrače na plný výkon nestačily stírat a vyzkoušeli jsme si i aquaplaining. Podařilo se nám nicméně úspěšně dojet až do údolí Rhony a ve 4:00 jsme již chrupali na krytém parkovišti před obchodním domem s nábytkem v městečku Sierre.

Stihli jsme se probudit a sbalit ještě před otevíračkou, čímž jsme ušetřili zákazníky pohledu na naše nezvyklé tábořiště. Natankovali jsme plnou, doplnili cash a pak už jsme se šplhali serpentínami vzhůru do údolí Val d' Anniviers. Hory zatím schované v oblacích. Jako první výlet jsme si odsouhlasili aklimatizační výstup na Grand Cornier. Odbočili jsme proto na vesnici Grimentz a vystoupali autem nad vesnici na hráz přehrady Moiry a dál až pod čelní morénu ledovce Moiry až do neuvěřitelných 2350m. Počasí se vybralo a sněhové pláně Grand Cornier svítily. Podebatovali jsme co s sebou a co ne, přebalili jsme batohy a pak plni odhodlání jsme vyrazili po pohodlné cestě k chatě Cabane Moiry.

Cesta vedla po boční moréně ledovce a já jsem žasnul, jak mohutný kdysi byl. Vzhledem k naší důsledné tréninkové přípravě a výtečné fyzické kondici jsme během chvíle vyběhli (doplazili se) až k chatě do výšky 2825m. Když jsme se dostatečně vydýchali, vzali jsme naše těžké batohy a našli jsme si nad chatou (mimo její dohled) úkryt pod plochým balvanem, kde byl příjemný stín chránící před palčivým sluncem. Navařili jsme nějaké jídlo a zbytek dne jsme strávili rozpravami. V podvečer jsme se přemístili ještě výše pod ledovec, kde jsme našli parádní místa pro nocleh pod širákem (zhruba vodorovné skalní police), asi 2980m. Zalehli jsme do spacáků s plánem vstávat v 6:00 ráno a být na ledovci první.

V neděli ráno nás probudili kolem procházející horolezci - asi nebudeme první. No, aspoň jsme nebyli poslední. Adam byl pěkně naštvanej, ale my ostatní jsme byli v klidu. Bleskově jsme se nasnídali. Nasadil jsem svoje turistické mačky z půjčovny a už jsme postupovali husím pochodem po ledovci. Cesta byla v pohodě, ale mačky mi nějak nedržely na botách a musel jsem je dotahovat. Problém byl v nastavení jejich délky, což se bohužel nedalo na ledovci vyřešit, tak jsem se musel po zbytek dne smířit s velmi nepříjemným problémem. Výtečné počasí nás však posilovalo na duchu a tak jsme se brzo dostali až na hřeben do výšku 3400m, kde se nám otevřely výhledy do údolí xxx směrem na Weisshorn, Zinalrothorn a Obergabelhorn - prostě úžasné. Výstupová trasa na Zinalrothorn (náš příští cíl) vypadala opravdu hrozivě, což připustili i ti nejlepší z nás.

Na hřebeni se sníh začal bořit. Nejprve mě (těžká váha + nejtěžší batoh), později i ostatním. Boření bylo velmi nepříjemné a stálo mě hodně sil. Až na výjimky jsem se bořil celý den po kolena až po stehna, takže aklimatizace byla ve výsledku velmi vydatná. Po hřebeni jsme sněhem došli až pod předvrchol, kde se zblízka potvrdilo to, co jsme ostatně tušili již od rána: sněhové pláně končí velmi strmým sněhovým svahem, který přechází ve skalní žebro vrcholící předvrcholem, ze kterého se pokračuje skalnatým hřebenem až k samotnému vrcholu.