| V pátek 22. 2. 2019 vyráží nočním expresem na Slovensko skupina pěti - slovy pěti - lidí – Robert, Anička, Gabo, Pitrs a Tom. Ano, nejsem mezi nimi. Tentokrát jsem však nevyrazila napřed do Važce, jak tomu bývalo v letech studentských, nýbrž se poctivě připravuji na praktickou výuku jógy v rámci víkendového bloku instruktorského kurzu. Už o józe nechci ani slyšet, když v neděli večer nasedám do téhož expresu a z batohu mi čouhají mačky a cepíny. Hory, to je nejlepší jóga, pomyslím si v ten okamžik. Díky načasování na nedělní noc mám po celou cestu dvojsedačku pro sebe, takže se jen průběžně vrtím, než dorazíme do Štrby. Potichu si balím věci v zavazadlovém prostoru, a zatímco vyjíždíme ze stanice, na mě jeden ne příliš zkušený pasažér poněkud vyděšeně vyštěkne: „Toto je ako Štrba lebo čo?“ – Za oknem pozoruji důvěrně známé ubíhající nádraží a polohlasem (a trochu škodolibě a lítostivě zároveň) pravím, že hej, čo by to bolo iného… | V pátek 22. 2. 2019 vyráží nočním expresem na Slovensko skupina pěti - slovy pěti - lidí – Robert, Anička, Gabo, Pitrs a Tom. Ano, nejsem mezi nimi. Tentokrát jsem však nevyrazila napřed do Važce, jak tomu bývalo v letech studentských, nýbrž se poctivě připravuji na praktickou výuku jógy v rámci víkendového bloku instruktorského kurzu. Už o józe nechci ani slyšet, když v neděli večer nasedám do téhož expresu a z batohu mi čouhají mačky a cepíny. Hory, to je nejlepší jóga, pomyslím si v ten okamžik. Díky načasování na nedělní noc mám po celou cestu dvojsedačku pro sebe, takže se jen průběžně vrtím, než dorazíme do Štrby. Potichu si balím věci v zavazadlovém prostoru, a zatímco vyjíždíme ze stanice, na mě jeden nezkušený pasažér poněkud vyděšeně vyštěkne: „Toto je ako Štrba lebo čo?“ – Za oknem pozoruji důvěrně známé ubíhající nádraží a polohlasem (trochu škodolibě a lítostivě) pravím, že hej, čo by to bolo iného… |
| V Popradě vystupuji spolu s cestujícím, který asi při hodinách drážního zeměpisu nepobral příliš rozumu a hbitě mířím k pokladně a pak k automatu na kafe. Ještě před tím chvíli váhám, jestli to nevzít v opačném gardu, ale nakonec racionalita vzít si kávu do električky se zakoupeným lístkem převáží nad ujetou električkou a hodinou strávenou na popradském nádraží, byť s kafem v ruce. | V Popradě vystupuji spolu s cestujícím, který asi při hodinách drážního zeměpisu nepobral příliš rozumu a hbitě mířím k pokladně a pak k automatu na kafe. Ještě před tím chvíli váhám, jestli to nevzít v opačném gardu, ale nakonec racionalita vzít si kávu do električky se zakoupeným lístkem převáží nad ujetou električkou a hodinou strávenou na popradském nádraží, byť s kafem v ruce. |
