Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
Obě strany předchozí revize Předchozí verze Následující verze | Předchozí verze Následující verze Obě strany příští revize | ||
articles:oddilove_tatry_2020 [2020/02/25 14:45] Blanka Pechačová |
articles:oddilove_tatry_2020 [2020/02/25 14:57] Blanka Pechačová |
||
---|---|---|---|
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
„Tak jenom trošičku...“ zamumlám kamsi do prostěradla a honím si své uvědomělé ego vzpomínkami, jak malá Blanička před pětadvaceti lety poprvé šlapala na Téryho chatu, nic netušíc, že se jí tyhle hory stanou prokletím po zbytek života.// | „Tak jenom trošičku...“ zamumlám kamsi do prostěradla a honím si své uvědomělé ego vzpomínkami, jak malá Blanička před pětadvaceti lety poprvé šlapala na Téryho chatu, nic netušíc, že se jí tyhle hory stanou prokletím po zbytek života.// | ||
- | //O půl šesté se probíráme v Kraľovanoch a vida, že máme stále ještě půl hodiny zpoždění, za halasného srkání čaje z termosky se uvelebujeme na chodbičce. Paní sprievodkyňa nás ještě v Ružomberoku jde budit, ale po patřičném ohledání jí dáváme za pravdu, že už jsme opravdu vzhůru.// | + | //O půl šesté se probíráme v Kraľovanoch a vida, že máme stále ještě půl hodiny zpoždění, se za halasného srkání čaje z termosky uvelebujeme na chodbičce. Paní sprievodkyňa nás ještě v Ružomberoku jde budit, ale po patřičném ohledání jí dáváme za pravdu, že už jsme opravdu vzhůru. V Mikuláši se pod tíhou ověšených krosen vrháme místo ujetého osobáku na autobus a za ranního rozbřesku přejíždíme na aklimatizační podtatranskou návštěvu do Važce. Kamarádka Otka nám dopřává pohodový páteční den v doprovodu kávy, oběda, návštěvy pizzerie i nekonečného odpoledního spánku, toliko potřebného před výstupem na chatu.// |
- | + | ||
- | //V Mikuláši se pod tíhou ověšených krosen vrháme místo ujetého osobáku na autobus a za ranního rozbřesku přejíždíme na aklimatizační podtatranskou návštěvu do Važce. Kamarádka Otka nám dopřává pohodový páteční den v doprovodu kávy, oběda, návštěvy pizzerie i nekonečného odpoledního spánku, toliko potřebného před výstupem na chatu.// | + | |
//No a jelikož je předmluva k článku z letošních Tater zase o několik odstavců delší, než by kohokoli (kromě mě) bavilo číst, vrhněte se nyní spolu se mnou prostřednictvím více či méně poutavého vyprávění rovnou do hory!// | //No a jelikož je předmluva k článku z letošních Tater zase o několik odstavců delší, než by kohokoli (kromě mě) bavilo číst, vrhněte se nyní spolu se mnou prostřednictvím více či méně poutavého vyprávění rovnou do hory!// | ||
Řádek 28: | Řádek 26: | ||
Nakonec všichni vyrážíme na Kupolu (2414 m n. m.), na aklimatizační procházku bez lezeckých cajků. Žlabem do Sedla pod Kupoľou v obtížnosti II a ze sedla na vrchol. Vršek žlabu je příkrý a málo vysněžený, a tak na řadu přichází i boj s krátkým, leč strmým a zaledněným úsekem. Nejvíce nejintenzivnější je zážitek z výstupu žlabem pro Andu s jedním historickým turistickým cepínem a ještě historičtějšími turistickými mačkami. Já osobně jsem za dva pikle v této pasáži ráda, a přehodnocuji své předešlé výroky o snadném aklimatizačním výšlapu. Všude je málo sněhu, a tak i pohyb po hřebeni je náročnější, než jak si jej pamatuji z předešlých let. Přestože všichni zvládáme výstup v pohodě, rozhodujeme se pro sestup do Studeného sedla ve směru na Východnou Vysokou a odtud mírnějším žlabem důle. Návrat je celkově jednodušší jen pro mě, Toma a Andu, neboť kluci si neprozřetelně nechali lyže pod prvým žlabem, což znamená, že musejí nastoupat k lyžím z doliny zpět. Každopádně nás brzy doženou a jsou v cíli dříve než my. | Nakonec všichni vyrážíme na Kupolu (2414 m n. m.), na aklimatizační procházku bez lezeckých cajků. Žlabem do Sedla pod Kupoľou v obtížnosti II a ze sedla na vrchol. Vršek žlabu je příkrý a málo vysněžený, a tak na řadu přichází i boj s krátkým, leč strmým a zaledněným úsekem. Nejvíce nejintenzivnější je zážitek z výstupu žlabem pro Andu s jedním historickým turistickým cepínem a ještě historičtějšími turistickými mačkami. Já osobně jsem za dva pikle v této pasáži ráda, a přehodnocuji své předešlé výroky o snadném aklimatizačním výšlapu. Všude je málo sněhu, a tak i pohyb po hřebeni je náročnější, než jak si jej pamatuji z předešlých let. Přestože všichni zvládáme výstup v pohodě, rozhodujeme se pro sestup do Studeného sedla ve směru na Východnou Vysokou a odtud mírnějším žlabem důle. Návrat je celkově jednodušší jen pro mě, Toma a Andu, neboť kluci si neprozřetelně nechali lyže pod prvým žlabem, což znamená, že musejí nastoupat k lyžím z doliny zpět. Každopádně nás brzy doženou a jsou v cíli dříve než my. | ||
- | V chatě na nás už čeká kladenská sekce – Klavído s Lubošem, který však neplánovaně další večer odjíždí za nemocnou rodinkou. Počasí první den vyšlo a má být skvěle i v pondělí. Ondra však straší s oblevou – ale kdo pohrdl nabídkou kvalitního lezení v zimních Tatrách při +8 stupních Celsia? K večernímu plánování chatou duní reggae a já začínám pochybovat o svých horských touhách a mírumilovném, tichém pobytu na horské chatě. Ani Želvovo chrápání mě k večeru neděsí tolik, jako představa sedmi dní v zajetí nezřízených tatranských rastafariánů. | + | V chatě na nás už čeká kladenská sekce – Klavído s Lubošem, který však neplánovaně další večer odjíždí za nemocnou rodinkou. Počasí první den vyšlo a má být skvěle i v pondělí. Ondra však straší s oblevou – ale kdo by pohrdl nabídkou kvalitního lezení v zimních Tatrách při +8 stupních Celsia? K večernímu plánování chatou duní reggae a já začínám pochybovat o svých horských touhách a mírumilovném, tichém pobytu na horské chatě. Ani Želvovo chrápání mě k večeru neděsí tolik, jako představa sedmi dní v zajetí nezřízených tatranských rastafariánů. |
{{ :articles:img_4963.jpg?300|Klavído na Veverčáku (foto: Tom Vacek)}} | {{ :articles:img_4963.jpg?300|Klavído na Veverčáku (foto: Tom Vacek)}} |