Je neděle 18. srpna 2013. Ráno jsme moc nespěchali a tak jsme přijeli do Ádru až po desáté. Při pochodu kolem mohutných hladkých a kolmých skalních bloků na mě začala doléhat tíseň, byl jsem zamlklý až zasmušilý. Konečně jsme se dostali do skalního města a úzkými chodbami vysypanými pískem jsme došli do místa, které jsme identifikovali jako nástup do Staré cesty. Venca na nás zkoušel, že polezeme těžší Iljův odkaz, ale po prohlídce zdola jsme tuto variantu zavrhli, ani jsem nemusel promluvit. Takže jsme zpátky pod nástupem na konci slepé cestičky uvnitř rozlehlého labyrintu a čekají nás čtyři lanové délky a 60 metrů převýšení na hlavu Starostové.

Adam vyfuní první délku komínem do prostoru, který bych nazval plošinou. Je to kus pevné země mezi zaklíněnými balvany, odkud se na všechny strany, nahoru i dolu rozbíhají pukliny, komíny, spáry a kdovíco ještě. Druhý leze Venca a pak i já, vytáhneme batohy a s průvodcem v ruce si asi půl hodiny nevíme rady kam dál. Průvodce říká „průlezem v okně k příčnému vnitřnímu komínu“ - nakonec zvolíme nejpravděpodobnější variantu a Adam leze dál, Venca ho jistí ze štandu na plošině a Adam nadává. Nikde žádný kruh, pro nás už je to druhá délka, ale podle průvodce pořád první. Adam nadává, ale my nic nevidíme a trvá to strašně dlouho. Nakonec se Adam objeví u kruhu asi 5m nad plošinou přímo před našimi zraky zaštanduje konečně v dobrým. Batohy necháváme na plošině (i s foťákem) a na lehko nejdřív Venca a potom já prolézáme oknem do příčného vnitřního komínu. To jsou dvě oslizlé stěny, mezi kterými se soukám vodorovně až do křižovatky tvaru T, kde nahlížím do systému puklin půdorysně pravoúhle uspořádaných a vysokých tak 20m dolů a dalších 10m nahoru. Tady fakt není problém zabloudit. Na křižovatce mě lano navádí doleva, kde asi po jednom metru vyusťuje další příčný vnitřní komín, kterým se vracíme zpátky do štandu nad plošinou a tam už na nás čeká Adam u kruhu.

Adam statečně zahajuje druhou délku (naše třetí) a vyráží komínem nahoru. Komín je krátký a Adam vylézá na plošinu a vidí druhý kruh. Jenže k němu musí udělat překrok na osolenou šikmou stěnu, do kterého se mu opravdu nechce. Máme plán: já jistím Vencu, který doleze za Adamem, Adam se zaklíní do překroku a Venca po něm přeleze k druhému kruhu. Škoda že jsem nic neviděl. Adam i Venca už jsou cvaknutí a teď je řada na mě. Výlez komínem už zvládám, ale překrok jsem napoprvé nedal. Ještě že jsem na laně. Napodruhé už se stane zázrak a já jsem společně s klukama u druhého kruhu. Začíná nejtěžší část cesty.

Mezi druhým a třetím kruhem je sestup do širokého komína, překrok na protější stěnu a výstup širokou spárou s profilem tvaru V. Není to daleko, výstup spárou má nějakých 6 metrů, ale hnus fialovej a jištění no hrůza. Demokraticky volíme Vencu jako prvolezce. Všechno sledujeme z přímého přenosu, máme ho jako na dlani a se zatajeným dechem sledujeme jak překračuje do široké spáry a postupuje centimetr po centimetru spárou bez chytů a stupů, jen na tření. Hlavně nespadni Venco! Hurá je u kruhu a cvaká. Po něm to vybojuje Adam a pak je řada na mě. Adam mi přichystal z druhého lana provazový žebřík, cítím se jak Miloš Zeman když ho vezou autem na Sněžku. Potupy jsem byl ale ušetřen, neb mi Adam ten žebřík nehodil a já jsem se vyškrábal spárou až ke kruhu. Na prvního ani za zlatý prase.

Nad kruhem nalezl Venca do komína mezi dva mohutné skalní bloky a šikmo se soukal doprostřed rozšiřující se díry. Tam obhodil poslední kámen a pak už jen záda nohy přímo vzhůru rozšiřujícím se vzdušným komínem. Nahoře už to chtělo rozkročit a při výlezu z komína se musí skočit doleva na plošinu s kruhem uprostřed. Zezdola jsem viděl Vencovu siluetu doširoka rozkročenou ve výlezu z komína. Po chvíli nadávání byla vteřina ticha a pak Venca s mohutným výkřikem skočil ke kruhu. Adam mu málem nestihl povolit lano. Když jsem vylézal komínem, na chvíli se mi zdálo že si to užívám.

Byli jsme u kruhu na předvrcholovém pilíři a seděli jsme na ramenou paní Starostové. Otevřely se výhledy na celé skalní město Ádru a charakter cesty se značně změnil. Čekala nás poslední délka s kruhem „na krku“ a pak převislá dlaňová spára na vrchol hlavy. Bylo pozdní odpoledne a večer měl přijít déšť. Mračna už byla na obzoru. Venca zahájil přepadem přes komín kterým jsme před chvílí přilezli a potom přes dva oblé skalní bloky až ke kruhu pod spáru. Dlaňovku si střihnul na jedničku a pak už jen na vrcholu čekal na nás a nadával na mravence. Adam taky na jedničku, jen já jsem tam blbě vypadnul a houpal jsem se Starostové pod uchem. Nakonec jsem se hecnul a vyhekal jsem to až za klukama. Paráda!

Slanění dolů bylo zajímavé tím, že se muselo zanořit do „příčného vnitřního komína“ a traverzovat záda nohy až k prvnímu kruhu. Ze spočinutí na pevné zemi jsme měli všichni upřímnou radost. Po více než šesti hodinách komínování bez jídla, pití a bez čůrání. Při nasedání do auta už nás kropily první dešťové kapky, ale to nám radost nemohlo pokazit. Škoda jen, že další den ráno mě čekalo vstávání v 5:00 a tříhodinová cesta do Prahy a potom zase tři hodiny zpět. Však jsem to taky odnesl houserem co mě trápil ještě 2 týdny potom. Ničeho ale nelituju, děkuju klukům za supr výstup a na příští sezonu pořizuju spárařské rukavice!