Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Obě strany předchozí revize Předchozí verze
Následující verze
Předchozí verze
articles:oddilove_tatry_2020 [2020/02/25 14:57]
Blanka Pechačová
articles:oddilove_tatry_2020 [2020/02/25 15:19]
Blanka Pechačová
Řádek 29: Řádek 29:
  
 {{ :​articles:​img_4963.jpg?​300|Klavído na Veverčáku (foto: Tom Vacek)}} {{ :​articles:​img_4963.jpg?​300|Klavído na Veverčáku (foto: Tom Vacek)}}
-Odhodlaně se hned v pondělí ráno vydáváme na Svišťový hřeben. K mému a Tomášovu plánu se přidávají dvojice Želva + Anička a Klavído + Luboš. Při výstupu na hřeben utíkáme prvým zmíněným,​ načež Ževlička volá „ĎIĎIĎI,​ lepí se mi sníh na mačky, půjdeme na Svišťák okolo!“ Klavído s Lubošem nás předbíhají a u prvého jištění se rozdělujeme. Kluci nám sice utekli asi o dvě hodiny, ale my věděli, že počasí vydrží a není kam spěchat. Určitě ne do toho rasta-slumu,​ abychom po zbytek dne vrněli slastí ​nad reggae ​stylem. Rozhodli jsme se lezení na Svišťovém hřebeni vychutnat, včetně půl hodinového ​pobytu na vrcholu (2382,6 m n. m.). Málo sněhu nás bezesporu trochu zbrzdilo, ale ryze otevřeně svou šnečí rychlost přikládám spíše několikatýdennímu nelezení, nezřízenému žraní vánočního cukroví a sem tam i nedůvěře v hroty svých turistických maček.+Odhodlaně se hned v pondělí ráno vydáváme na Svišťový hřeben. K mému a Tomášovu plánu se přidávají dvojice Želva + Anička a Klavído + Luboš. Při výstupu na hřeben utíkáme prvým zmíněným,​ načež Ževlička volá „ĎIĎIĎI,​ lepí se mi sníh na mačky, půjdeme na Svišťák okolo!“ Klavído s Lubošem nás předbíhají a u prvého jištění se rozdělujeme. Kluci nám sice utekli asi o dvě hodiny, ale my věděli, že počasí vydrží a není kam spěchat. Určitě ne do toho rasta-slumu,​ abychom po zbytek dne vrněli slastí ​v rytmu reggae. Rozhodli jsme se lezení na Svišťovém hřebeni vychutnat, včetně půlhodinového ​pobytu na vrcholu (2382,6 m n. m.). Málo sněhu nás bezesporu trochu zbrzdilo, ale ryze upřímně svou šnečí rychlost přikládám spíše několikatýdennímu nelezení, nezřízenému žraní vánočního cukroví a sem tam i nedůvěře v hroty svých turistických maček.
  
-Spolu s pěkným počasím nás na chvíli ​opustí ​i reggae. „Škoda, málem se mi to začalo líbit,“ konstatuje Andu u stolu, ke kterému se konečně v pondělí večer přidává ​i Robert. Další den má část výpravy vyrazit dolů na ledy, neb k Veverčáku míří věhlasný náš horolezec Pumpa, ještě spolu s nováčkem akce, Lenkou. A opravdu se v ranním slunečném hávu vydává Klavído ​a Ondra na lyžích a Tom pěškobusem směrem do doliny. Vycházím s nimi před chatu, ale ve znatelně postupující frontální oblačnosti usuzuji, že mám do příchodu sněhové ​vánice ​sotva dvě hodiny. Podaří se mi dobýt restdayový okruh Rovienkovou kotlinou, spolu s výšlapem na Zbojnickou kopu (2097 m n. m.). Kolem jedenácté přichází hnus z Polska (ale nic proti Polákům), takže se na mě ze Svišťového hřebene valí chuchvalce sněhu v nepřestávajících poryvech větru. Splním si své tři zdravotní hodinky pobytu na čerstvém vzduchu a mizím do uklidněné chaty dát si buchty na pare. Jak se brzy ukáže, Želva s Andu vyrazili na týž okruh, dvě hodiny po mě, tudíž v tom „nejlepším“. Ovšem v úplně „nejlepším“ zůstal Robo, který zazimováním na půdě raději nic neriskoval. Ledy klukům nezávidím ani v hezkém počasí, a nyní dvojnásob. Pumpa s Lenkou přicházejí na chatu už brzy odpoledne, kluci se vrací až za tmy. Naše původně zamýšlená šestnáctičlenná výprava tímto dosahuje letošního maximálního počtu devíti kusů.+Spolu s pěkným počasím ​a výměnou personálu chaty nás na chvíli ​opouští ​i reggae. „Škoda, málem se mi to začalo líbit,“ konstatuje Andu u stolu, ke kterému se konečně v pondělí večer přidal i Robert. Další den má část výpravy vyrazit dolů na ledy, neb k Veverčáku míří věhlasný náš horolezec Pumpa, ještě spolu s nováčkem ​oddílové ​akce, Lenkou. A opravdu se v ranním slunečném hávu vydává Klavído ​s Ondrou ​na lyžích a Tom pěškobusem směrem do doliny. Vycházím s nimi před chatu, ale ve znatelně postupující frontální oblačnosti usuzuji, že mám do příchodu sněhové ​smršti ​sotva dvě hodiny. Podaří se mi alespoň ​dobýt restdayový okruh Rovienkovou kotlinou, spolu s výšlapem na Zbojnickou kopu (2097 m n. m.). Kolem jedenácté přichází hnus z Polska (nic proti Polákům), takže se na mě ze Svišťového hřebene valí chuchvalce sněhu v nepřestávajících poryvech větru. Splním si své tři zdravotní hodinky pobytu na čerstvém vzduchu a mizím do uklidněné chaty dát si buchty na pare. Jak se brzy ukáže, Želva s Andu vyrazili na týž okruh, dvě hodiny po mě, tudíž v tom „nejlepším“. Ovšem v úplně „nejlepším“ zůstal Robo, který zazimováním na půdě raději nic neriskoval. Ledy klukům nezávidím ani v hezkém počasí, a nyní dvojnásobně. Pumpa s Lenkou přicházejí na chatu už brzy odpoledne, kluci se vrací až za tmy. Naše původně zamýšlená šestnáctičlenná výprava tímto dosahuje letošního maximálního počtu devíti kusů.
  
 {{ :​articles:​img_20200219_115231.jpg?​400|Momentka na Východné Vysoké (foto: Tom Vacek)}} {{ :​articles:​img_20200219_115231.jpg?​400|Momentka na Východné Vysoké (foto: Tom Vacek)}}
-Na chatě je v úterý i ve středu poměrně klid, což nám dovolí se alespoň na okamžik rozpomenout,​ proč že jsme vlastně ​ tady, uprostřed hor. Přestože předpověď počasí není valnáa říká něco o silných větrech (pravdou je, měli jsme k večeři segedín), vyrážíme ve středu alespoň na pěší túru. Značně se ochladilo, oproti pondělku asi o dvacet stupňů. Silný vítr na teplotě nepřidává,​ není proto důvod mrznout někde na štandu. Výšlap do Studeného sedla a následně na vrchol Východné Vysoké (2428,6 m n. m.) nás dozajista zahřeje. Trojčlenné lyžařské družstvo přechází ze Sedla pod Kupolou samotnou Kupolu a dohání nás s lyžemi na zádech na vrcholu Východné Vysoké. Konečně máme společný vrchol, společnou fotku a počasí se také umoudřilo. Pod mrakem se nám otevírají výhledy na Rysy, toho času se přes ně přelévá nízká oblačnost, a na nejbližší Gerlach. Lyžaři sjíždějí ze sedla do Květnice a my s Tomem si užíváme nekonečného skalnato-travnato-ledovo-sněhového sestupu na Polský hrebeň (2200 m n. m.). Zde se opět scházíme s trojicí Pumpa, Lenka, Klavído a společně prostupujeme hlubokým sněhem do Prielomu (2288 m n. m.) a odtud každý po svém – někdo na lyžích, někdo po prdeli – sjíždíme do Divé kotliny. S ohledem na dobrý čas se s Tomem rozhodujeme pro cvičné vykopání záhrabu. Letošní sněhové podmínky tomu příliš nenahrávají,​ leč nějaké vhodné místo nakonec v Divé kotlině nacházíme. Po té, co se Tom asi po metru kopání dohrabe do trávy a po dvou metrech do šutru, vymýšlíme novou strategii kopání podél kamene. Je to několikametrový bouldřík, asi do metru u úpatí zavátý sněhem, a tak se nabízí využít jeho umístění k architektonickému skvostu v rámci celé Velké Studené doliny. Zanedlouho se u nás objeví Klavído, který sjíždí na chatu a o hodinku později i Lenka s Pumpou, akorát, když si jdeme do záhrabu dát čaj a čokoládu. Konstatuji, že tu útulněji, než v znovu zavedeném ​rastafariánském doupěti a díky neslyšnosti reggae tu je i klid, pro který jsme se přijeli.+Na chatě je v úterý i ve středu poměrně klid, což nám dovolí se alespoň na okamžik rozpomenout,​ proč že jsme vlastně ​ tady. Přestože předpověď počasí není valná a říká něco o silných větrech (pravdou je, měli jsme k večeři segedín), vyrážíme ve středu alespoň na pěší túru. Značně se ochladilo, oproti pondělku asi o dvacet stupňů. Silný vítr na teplotě nepřidává,​ není proto důvod mrznout někde na štandu. Výšlap do Studeného sedla a následně na vrchol Východné Vysoké (2428,6 m n. m.) nás dozajista zahřeje. Trojčlenné lyžařské družstvo přechází ze Sedla pod Kupolou samotnou Kupolu a dohání nás s lyžemi na zádech na vrcholu Východné Vysoké. Konečně máme společný vrchol, společnou fotku a počasí se také vylepšilo. Pod mrakem se nám otevírají výhledy na Rysy, toho času se přes ně přelévá nízká oblačnost, a na nejbližší Gerlach. Lyžaři sjíždějí ze sedla do Květnice a my s Tomem si užíváme nekonečného skalnato-travnato-ledovo-sněhového sestupu na Polský hrebeň (2200 m n. m.). Zde se opět scházíme s trojicí Pumpa, Lenka, Klavído a společně prostupujeme hlubokým sněhem do Prielomu (2288 m n. m.) a odtud každý po svém – někdo na lyžích, někdo po prdeli – sjíždíme do Divé kotliny. S ohledem na dobrý čas se s Tomem rozhodujeme pro cvičné vykopání záhrabu. Letošní sněhové podmínky tomu příliš nenahrávají,​ leč nějaké vhodné místo nakonec v Divé kotlině nacházíme. Po té, co se Tom asi po metru kopání dohrabe do trávy a po dvou metrech do šutru, vymýšlíme novou strategii kopání podél kamene. Je to několikametrový bouldřík, asi do metru u úpatí zavátý sněhem, a tak se nabízí využít jeho umístění k architektonickému skvostu v rámci celé Velké Studené doliny. Zanedlouho se u nás objeví Klavído, který sjíždí na chatu a o hodinku později i Lenka s Pumpou, akorát, když si jdeme do záhrabu dát čaj a čokoládu. Konstatuji, že je tu útulněji, než v znovu oživlém ​rastafariánském doupěti ​na chatě ​a díky neslyšnosti reggae tu je i klid, pro který jsme sem přijeli.
  
-Posádka chaty sice už nepouští reggae, ale i tak se přes hlasitou hudbu neslyšíme. Po jemném posilnění jdu již bez zábran tlumit repráky řka, že tohle nemám zapotřebí ​že na to už jsem dost stará... Večer sdílíme dojmy s Robertem, Andu a Želvou, kteří úspěšně prostoupili jižním žlabem Velkého Javorového štítu, nicméně nedosáhli vrcholu a vodu časových i fyzických se vydali na ústup. Jen chudák Ondra celý den dopřával klidu bolavému koleni.+Posádka chaty sice nakonec ​už nepouští reggae, ale i tak se přes hlasitou hudbu neslyšíme. Po jemném posilnění ​slivovicí ​jdu již bez zábran tlumit repráky řka, že tohle nemám zapotřebíže na to už jsem dost stará... Večer sdílíme dojmy s Robertem, Andu a Želvou, kteří úspěšně prostoupili jižním žlabem Velkého Javorového štítu, nicméně nedosáhli vrcholu a vodů časových i fyzických se vydali na ústup. Jen chudák Ondra celý den dopřával klidu na lůžku ​bolavému koleni.
  
-Na to, že měl čtvrtek přinést nejlepší podmínky z celého týdne, mi přijde, že až příliš chumelí. V malé vichřičce se nikomu nechce ven, přesto po poleni ​v důsledku znuděnosti a příslibu zlepšení počasívyrážíme kopat lavinovou sondu pod Malý Závrat. Chvílemi tedy Pumpu s Ondrou nevidíme, ale nakonec přeci jen nad Ľadovým plesem zahlédneme a prošlapáváme s notnou dávkou energie cestu do třetiny ​svaku pod Malým Závratem. Vida, že Pumpa pokračuje pěšky do sedla, velice sobecky nechávám Toma s Ondrou kopat lavinovku, a využívám stopy vzhůru. ​Krátkým ​výšlapem nahoru získávám povědomí o třech hlavních důvodech, které mě vedou do sedla: 1. nechce se mi kopat ve sněhu – včera jsme stavěním záhrabu strávili hodinu a půl, myslím, že to stačilo; 2. přeci nenechám Pumpovy stopy zavát vniveč, byla by nesmírná škoda je nevyužít ​a nakonec ​3. začal ose mí chtít hrozně čůrat a dole u kopání sněhu už je i s Aničkou a Robertem ​moc lidí... +Na to, že měl čtvrtek přinést nejlepší podmínky z celého týdne, mi přijde, že až příliš chumelí. V malé vichřičce se nikomu nechce ven, přesto po poledni ​v důsledku znuděnosti a příslibu zlepšení počasí vyrážíme kopat lavinovou sondu pod Malý Závrat. Chvílemi tedy Pumpu s Ondrou nevidíme, ale nakonec přeci jen nad Ľadovým plesem zahlédneme ​dvě siluety ​a prošlapáváme s notnou dávkou energie cestu do třetiny ​svahu pod Malým Závratem. Vida, že Pumpa pokračuje pěšky do sedla, velice sobecky nechávám Toma s Ondrou kopat lavinovku, a využívám stopy vzhůru. ​Během krátkého ​výšlapu nahoru získávám povědomí o třech hlavních důvodech, které mě vedou k neúnavnému vzlínání ​do sedla: 
-Když přicházím nahoru, ještě není nic moc příliš vidět, ale oblačnost se přesto ​zvedá. Než uspokojím své potřeby, Pumpa už je dole a mraky se zvedají. Sestupem mě provází rozjasňující se obloha. Během hodiny odbudeme lavinovou sondu (utrhla se deska cca 20 cm s novým sněhem), a můžeme jít směle do reggae slumu, než se nad dolinou rozlije hutná horská tma.+1. nechce se mi kopat ve sněhu – včera jsme stavěním záhrabu strávili hodinu a půl, myslím, že to stačilo; 
 +2. přeci nenechám Pumpovy stopy zavát vniveč, byla by nesmírná škoda je nevyužít
 +3. začalo se mí chtít hrozně čůrat a dole u lavinové sondy je moc lidí... 
 +Když přicházím nahoru, ještě není nic moc příliš vidět, ale oblačnost se pomalu ​zvedá. Než uspokojím své potřeby, Pumpa už je dole a mraky se nadále rozplývají. Sestupem mě provází rozjasňující se obloha. Během hodiny odbudeme lavinovou sondu (utrhli jsme desku cca 20 cm s novým sněhem), a můžeme jít směle do reggae slumu, než se nad dolinou rozlije hutná horská tma.
  
 {{:​articles:​img_20200219_143940.jpg?​400 |Bez komentáře... (foto: Tom Vacek)}} {{:​articles:​img_20200219_143940.jpg?​400 |Bez komentáře... (foto: Tom Vacek)}}
-Želva si mezitím dojel do Smokovce pro Tatranský čaj, abychom měli dostatečnou časovou rezervu na zapíjení jeho sobotního svátku. Nutno dodat, že Léňa se s platíčky už od příjezdu také činila, a tak sem tam padla také nějaká ta slivovička* na šťastné návraty z hor. Nedobrovolně vstoupil do placení platíček také nepřítomný Gabo, aby mu to po loňském [[articles:​oddilove_tatry_2019|románku se Želvou]] nebylo líto...+Želva si mezitím dojel do Smokovce pro Tatranský čaj, abychom měli dostatečnou časovou rezervu na zapíjení jeho sobotního svátku. Nutno dodat, že Léňa se s platíčky už od příjezdu také činila, a tak sem tam padla také nějaká ta slivovička* na její páteční svátek a šťastné návraty z hor. Nedobrovolně vstoupil do placení platíček také nepřítomný Gabo, aby mu to po loňském [[articles:​oddilove_tatry_2019|románku se Želvou]] nebylo líto...
  
-Pro toho, kdo v uplynulých dnech sledoval stav počasí a následně také aktuality slovenské HZS, snad nedlužno dodávat, že v pátek nám všechny ​zde vyjmenované ​přípitky přišly vhod. V devět vyrážíme s Tomem na procházku ke Strelecké veži (2130 m n. m.). Počasí není, co bývalo, v 10.40 nás z vrcholu Strelecké sestřeluje vichr. Obracíme rychle k chatě, poryvy větru, chtělo by se říci urychlují sestup, ale jenom v hlavě. Naopak nám vichřice brání v rychlejším postupu. Na okamžik dokonce uvízneme u Sivého plesa a trpělivě vyčkáváme u kamenů na několikavteřinová okna bez silnějších poryvů. Konečně přicházíme pod stěnu Javoráků a děkujeme duchům hor, že jsem už v půli cesty zpět... Potkáváme skupinku tří horolezců, mířících proti nám. Zatímco si klepu čelo usuzuji, že vlastně asi nejsem ten, kdo by mohl za dané situace házet kamenem... +Pro toho, kdo v uplynulých dnech sledoval stav počasí a následně také aktuality slovenské HZS, snad nedlužno dodávat, že v pátek nám všechny přípitky ​na šťastné návraty ​přišly vhod. V devět vyrážíme s Tomem na procházku ke Strelecké veži (2130 m n. m.). Počasí není, co bývalo, v 10.40 nás z vrcholu Strelecké sestřeluje vichr. Obracíme ​to rychle k chatě, poryvy větru, chtělo by se říci urychlují sestup, ale jenom v hlavě. Naopak nám vichřice ​ve skutečnosti ​brání v rychlejším postupu. Na okamžik dokonce uvízneme u Sivého plesa a trpělivě vyčkáváme u kamenů na několikavteřinová okna bez silnějších poryvů. Konečně přicházíme pod stěnu Javoráků a děkujeme duchům hor, že jsme "" ​v půli cesty zpět... Potkáváme skupinku tří horolezců, mířících proti nám. Zatímco si klepu na čelousuzuji, že vlastně asi nejsem ten, kdo by mohl za dané situace házet kamenem... Na „pláních“ za chatou potkáváme Pumpu, Lenku a Ondru na lyžích, jejich obrysy splývají s okolním terénem a poznáváme je až z nejbližší vzdálenosti. Za pár dalších nekonečných minut stojíme u chaty, která chvílemi mizí z dohledu. „To jsou takoví ti, co umrzli dvacet metrů od chaty,“ konstatuji při té podívané, ve které ​stojíme ​dvacet metrů od chaty a prostě ji nevidíme, do obličeje ​nás šlehají ledové krystaly firnu vytrženého ze svahů hor, mísící se s novým sněhem a tíživostí bílé, bezedné ​a všeobjímající nicoty.
-Na „pláních“ za chatou potkáváme Pumpu, Lenku a Ondru na lyžích, jejich obrysy splývají s okolním terénem a poznáváme je až z nejbližší vzdálenosti. Za pár dalších nekonečných minut stojíme u chaty, která chvílemi mizí z dohledu. „To jsou takoví ti, co umrzli dvacet metrů od chaty,“ konstatuji při té podívané, ve které ​stojíš ​dvacet metrů od chaty a prostě ji nevidíš, do obličeje ​tě šlehají ledové krystaly firnu vytrženého ze svahů hor, mísící se s novým sněhem a tíživostí bílé, bezedné ​tmy.+
  
-Stejně jako my všichni v pořádkudo chaty o nějaké dvě hodiny později přichází i trojice, kterou jsme prve potkali pod Javoráky. Ulevilo se mi. [[https://​www.hzs.sk/​typy-aktualit/​tragedia-na-kezmarskom-stite/​|Dva polští horolezci toho dne na Kežmarském štítě takové štěstí neměli...]]+Stejně jako my všichni ​přicházíme ​v pořádku do chatyo nějaké dvě hodiny později přichází i trojice, kterou jsme prve potkali pod Javoráky. Ulevilo se mi. [[https://​www.hzs.sk/​typy-aktualit/​tragedia-na-kezmarskom-stite/​|Dva polští horolezci toho dne na Kežmarském štítě takové štěstí neměli...]]
  
-A tak se v závěru svého romanopiseckého vyprávění vracím k té otázce: Proč tedy do těch hor jezdíme? Proč jsou pro některé z nás tak nesnesitelným prokletím?+A tak se v závěru svého romanopiseckého vyprávění vracím k oné otázce: Proč tedy do těch hor jezdíme? Proč jsou pro některé z nás tak nesnesitelným prokletím?
  
-Hory si budou vždy žít svým životem. Bez ohledu na to, jestli posloucháš reggae, chodíš závějemi sněhu v teniskách, bez čelovky po západu slunce, zcela nepřipraven;​ bez ohledu na to, jestli máš nejteplejší péřovku od Josepha, nejnovější vybavení od North Face, nebo nejostřejší cepíny na trhu – hory si budou dělat co chtějí. Můžeš být úplný horalský greenhorn, nebo zkušený horský vůdce, našminkovaná blondýna (mimochodem ​ty se nahoře fakt vyjímaly!), nebo profesionální horolezec. Nic to nemění na tom, že si hory vezmou, nebo dají, co a kdy chtějí. Nakonec jim můžeš jen s pokorou poděkovat, že tu pro tebe jsou. Nic víc. Nic míň.+Hory si budou vždy žít svým životem. Bez ohledu na to, jestli posloucháš reggae, chodíš závějemi sněhu v teniskách, bez čelovky po západu slunce, zcela nepřipraven;​ bez ohledu na to, jestli máš nejteplejší péřovku od Josepha, nejnovější vybavení od North Face, nebo nejostřejší cepíny na trhu – hory si budou dělat co chtějí. Můžeš být úplný horalský greenhorn, nebo zkušený horský vůdce, našminkovaná blondýna (mimochodem ​ta se nahoře fakt vyjímala!), nebo profesionální horolezec. Nic to nemění na tom, že si hory vezmou, nebo dají, co a kdy chtějí. Nakonec jim můžeš jen s pokorou poděkovat, že tu pro tebe jsou. Nic víc. Nic míň.
  
 --- ---
 
Nahoru
articles/oddilove_tatry_2020.txt · Poslední úprava: 2020/02/25 15:19 autor: Blanka Pechačová
 
 
CC Attribution-Noncommercial-Share Alike 4.0 International
chimeric.de = chi`s home Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0