Rozdíly
Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
|
articles:oddilove-tatry-2014 [2014/03/07 10:35] Blanka Pechačová vytvořeno |
articles:oddilove-tatry-2014 [2014/03/07 10:36] Blanka Pechačová |
||
|---|---|---|---|
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
| Gabo s Pumpou v úterý na pilíři pytel vskutku sundávají. Bobo s Helčou dosahují, ač v dolině, hned čtyř vrcholů (určeno dle počtu prezervativů s minimální dobou trvanlivosti do prosince 2014 v Bobově lékárničce). My ostatní trávíme restday výstupem na Kupoli. Dobývání Bradavice se zvrhává ve strašnou narozeninovou pařbu v Sedle pod Kupolou. Koudy vytahuje chlast (rozuměj půldeci Mozartovy koule), Klavído sladkou tyčinku a všichni mě chtějí horlivě líbat… A večer nadvakrát sfoukávám svíčku na dortu, alias buchtách na pare – tímto děkuji všem nezištným dárcům, kteří mi udělali nevyslovitelnou radost!!! – Narozeninovou oslavu doprovází zapíjení sundaného pytle. Máme to i se striptýzem a poléváním Želvovo krunýře borovičkou. Ušetřeno není ani Gabovo nikdy nepáchnoucí bambusové tričko. Ochotníci hrají další dějství tatranského seriálu. | Gabo s Pumpou v úterý na pilíři pytel vskutku sundávají. Bobo s Helčou dosahují, ač v dolině, hned čtyř vrcholů (určeno dle počtu prezervativů s minimální dobou trvanlivosti do prosince 2014 v Bobově lékárničce). My ostatní trávíme restday výstupem na Kupoli. Dobývání Bradavice se zvrhává ve strašnou narozeninovou pařbu v Sedle pod Kupolou. Koudy vytahuje chlast (rozuměj půldeci Mozartovy koule), Klavído sladkou tyčinku a všichni mě chtějí horlivě líbat… A večer nadvakrát sfoukávám svíčku na dortu, alias buchtách na pare – tímto děkuji všem nezištným dárcům, kteří mi udělali nevyslovitelnou radost!!! – Narozeninovou oslavu doprovází zapíjení sundaného pytle. Máme to i se striptýzem a poléváním Želvovo krunýře borovičkou. Ušetřeno není ani Gabovo nikdy nepáchnoucí bambusové tričko. Ochotníci hrají další dějství tatranského seriálu. | ||
| - | {{:articles:p2260045.jpg?300 |Na vrcholu blaha (foto by Pumpa)}} | + | {{:articles:p2260045.jpg?300 |Jsem na jednom z Vrcholů blaha (foto by Pumpa)}} |
| I přes pokračující únavu musíme ve středu do hory. Probouzí nás další kýčovité slunce, někoho spíš až bolest hlavy a kocovina... Jelikož výstup na Streleckou vežu Levým pilířem za IV zabírá Robert se zbytkem, Pumpa si se mnou chce dát svůj restday v podobě výšlapu na Slavkovský štít. Kroutil píše, že je to hřebenem na vrchol za I. Cajky proto necháváme na chatě a jdeme nalehko. Shoda okolností nebo snad mé šnečí tempo vedou k tomu, že Kroutil kecal a my stojíme pod hřebenem bez cajků, které by se zrovna hodily… Zdoláváme alespoň Vrchol blaha (Slavkovská kopa) a Východnou Slavkovskou vežu. Pumpa mi celý den názorně ukazuje, co to znamená být jednou dole a jednou nahoře. Z přechodu hřebene se stává nekonečná série stoupání a klesání – aneb „nad hřebenem pod hřebenem nikdo nesmí stát nebo dál nebudu hrát…“ – Zatímco s Pumpou pumpujeme na hřebeni krev do žil, plukovník Koudy a Želva chytají bronz na „želvích kamenech“ v Rovienkové kotlině a Bobo a spol. střízliví u prvních štandů na Strelecké veži. O půl šesté večer přichází Želva do našeho zatuchlého, leč útulného, kamrlíku se zděšením v očích a slovy „Slyšel jsem: ‚Zruš!‘“. Od té doby je jen otázkou času, kdy Pumpa vypůjčeným dalekohledem vypátrá skupinku šašků ve stěně, které půl hodiny před večeří k dolezu zbývá asi půlka stěny. Při vzpomínce na ranní rozpravu s Robertem o tom, kdo má a nemá čelovku se o mě pokouší další škodolibý hurónský smích. Kdopak si ji asi schválně nevzal… Tři světlušky a čtvrtá bez světélka, co se už asi nebude smát poslední, bloudí nocí k chatě. O půl deváté jsou tu jak na koni. Půllitry piva, které do sebe Gabo klopí po prvních vteřinách od příchodu do chaty a rozpačité pohledy našich vrácených kamarádů netřeba komentovat. | I přes pokračující únavu musíme ve středu do hory. Probouzí nás další kýčovité slunce, někoho spíš až bolest hlavy a kocovina... Jelikož výstup na Streleckou vežu Levým pilířem za IV zabírá Robert se zbytkem, Pumpa si se mnou chce dát svůj restday v podobě výšlapu na Slavkovský štít. Kroutil píše, že je to hřebenem na vrchol za I. Cajky proto necháváme na chatě a jdeme nalehko. Shoda okolností nebo snad mé šnečí tempo vedou k tomu, že Kroutil kecal a my stojíme pod hřebenem bez cajků, které by se zrovna hodily… Zdoláváme alespoň Vrchol blaha (Slavkovská kopa) a Východnou Slavkovskou vežu. Pumpa mi celý den názorně ukazuje, co to znamená být jednou dole a jednou nahoře. Z přechodu hřebene se stává nekonečná série stoupání a klesání – aneb „nad hřebenem pod hřebenem nikdo nesmí stát nebo dál nebudu hrát…“ – Zatímco s Pumpou pumpujeme na hřebeni krev do žil, plukovník Koudy a Želva chytají bronz na „želvích kamenech“ v Rovienkové kotlině a Bobo a spol. střízliví u prvních štandů na Strelecké veži. O půl šesté večer přichází Želva do našeho zatuchlého, leč útulného, kamrlíku se zděšením v očích a slovy „Slyšel jsem: ‚Zruš!‘“. Od té doby je jen otázkou času, kdy Pumpa vypůjčeným dalekohledem vypátrá skupinku šašků ve stěně, které půl hodiny před večeří k dolezu zbývá asi půlka stěny. Při vzpomínce na ranní rozpravu s Robertem o tom, kdo má a nemá čelovku se o mě pokouší další škodolibý hurónský smích. Kdopak si ji asi schválně nevzal… Tři světlušky a čtvrtá bez světélka, co se už asi nebude smát poslední, bloudí nocí k chatě. O půl deváté jsou tu jak na koni. Půllitry piva, které do sebe Gabo klopí po prvních vteřinách od příchodu do chaty a rozpačité pohledy našich vrácených kamarádů netřeba komentovat. | ||
