Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

articles:m [2015/04/15 11:25] (aktuální)
Michal Mestek vytvořeno
Řádek 1: Řádek 1:
 +====== Matterhorn 2013 ======
  
 +Léto je za námi, sníh už se pomalu snáší na krmítka pro ptáčky, kočky zalézají na vyhřáté pece a lišky už se zase rojí kolem kontejnerů supermarketů. Je na čase připomenout si zážitky letních dní, které byly plné slunečních paprsků a propocených triček. Holky si ještě opalovaly svá ladná těla na březích koupališť,​ řek a rybníků a pivo všude teklo proudem. {{ :​wiki:​img_6928.jpg?​200|}}Tak přesně v této době jsme vyrazili za sněhem, ledem, zimou, větrem a dobrodružstvím do švýcarských hor.Myšlenka podívat se na vrchol Matterhornu ve mě rostla již delší dobu, zpočátku jen jako zárodek, který postupně nabýval na rozměrech, přerůstající v chtíč a potřebu realizovat dětský sen. S myšlenkou možného výletu jsem se již dříve svěřoval kamarádům a zjišťoval,​ kdo by byl ochoten a schopen se mnou vyrazit. V plánu bylo naplnit alespoň jeden vůz, čili dvě lezecké dvojky. Araba jsem dlouho přesvědčovat nemusel, padnul mu výlet na celé léto.Když jsem mu řekl, že tam bude hodně holek, souhlasil vcelku bez váhání a začal si balit batůžek. Dalším kandidátem byl Péťa, který má fyzičku, že by nás tam mohl všechny odnést, chvíli váhal nad mými optimistickými plány, ale to on vždycky dvakrát měří ale když má přijít na řezání, tak je jak harvestor. Takže jsme byli tři a posledním matadorem výpravy se stal Kamil, který má vždycky čas.
 +
 +Původní plán vyrazit koncem června padnul kvůli nepřízni počasí, druhý vyhovující termín byl poslední týden v červenci. Termín byl domluven, a jelo se. Jako aklimatizační výstup jsme vybrali snadný výšlap na vrchol Castor (4288m.n.m.) z italské strany v pohoří Wallisu. {{:​wiki:​img_6886.jpg?​300 |}}Ten se jevil jako hodně legrace za málo peněz, respektive dobrá aklimatizace vykoupena malou námahou. Po příjezdu jsme se vykulili na parkovišti,​ nabalili batohy a šlo se, 200m k lanovce. Mrcha však nejela až před práh horské chajdy u nástupu na vrchol, tak jsme šlapali po svých. Úvodní den počasí halilo mraky okolní vrcholky a ty postupně vykukovaly a zase se schovávaly jak prostituký v Perlovce. První noc jsme strávili ve winterraumu u chaty Rifugio Quintino Sella al Felik (3585m.n.m.). Kamil řka že těm parchantům nedá ani korunu, vybalil své nádobíčko před chatou a vyspal se pod hvězdami. Druhý den ráno jsme si přivstali a připojili se do vláčku horolezců odhodlaných pokořit vrchol. Kamil ve vedení ubíral metry a odškrtával výpravu po výpravě, jak jsme je předbíhali. Forma byla neskutečná,​ nevěděli jsme co je to pot, neznali jsme bolest, všechny italské důchodce jsme nechali s přehledem v dáli za sebou. První odpočinek přišel až v sedle Felikjoch (4061m.n.m.). Následný vrcholový hřeben byl již třešničkou na dortu krásnému výšlapu.
 +
 +{{ :​wiki:​img_6912.jpg?​200|}}{{:​wiki:​img_6885.jpg?​300 |}}
 +
 +Vrchol byl placatej a plnej lidí, šlapali si na hlavy, na ruce, lezli si po zádech a pomalu si člověk musel dávat pozor na to, jestli jí svoji tatranku či nikoliv. Několik rychlých fotek a pózování s transparenty pro sponzory ukončilo vrcholové opojení a mazali jsme zase dolů. Z vrcholu jsme ještě obhlídli giganta obzoru, nás další cíl, Matterhorn. Po sestupu k chatě nastaly hody, vyvalili jsme se se všemi krámy na plácku u winterraumu a začali vyvařovat. Po vydatném rautu jsme se svlékli do půli těla a opalovali se. Kolemjdoucí horolezci, kteří neměli našich fyzických kvalit, jen tiše záviděli. ​
 +
 +
 +Po zdařilé exhibici jsme se rozhodli v kvůli aklimatizace přenocovat ještě jednu noc. V rámci ekonomického opatření jsem se s Arabem rozhodli otestovat místní stanové městečko Ferrino test centre, které bylo volně přístupné stylem - Kdo dřív přijde, ten dřív bere, a tak jsme brali.{{:​wiki:​img_7004.jpg?​300 |}} Arab spal lépe jak princezna na hrášku, když nasyslil 3 samonafukovací karimatky. Petr se v rámci tréningu rozhodl přidat ke Kamilovi, který stroze prohlásil, že se nikam nestěhuje. ​
 +Druhý den ráno jsme se spakovali a valili dolů. Následoval přejezd do městečka Cervinia, odkud byl plán zaútočit na kopeček. Plánování výstupu jsme spojili s relaxací, alkoholem a prohlídkou okolí. Po diskuzi s informátorem v místní „Office de tourisme“ a následným rozhovorem s místním horským vůdcem v kempu u vína, kde jsme přenocovali,​ jsme se rozhodli přejet do Švýcarska a uskutečnit výstup z druhé strany, hřebenem Hörnligrat. Dozvěděli jsme se, že sněhová situace je výraznější,​ nežli v předchozích letech italská strana nebyla doposud tuto sezónu slezená. Tato informace, včetně údajné smrtelné nehody horského vůdce v cestě, nám stačila na rozhodnutí a mastili jsme směr Švýcarsko. ​
 +
 +Po příjezdu a průzkumu okolí a předpovědi počasí jsme zabalili vše potřebné a taxíkem dorazili do Zermattu. Malé městečko narvané obchody a lidmi jsme proběhli bez újmy a střetu s elektrickými vozítky, která jsou všudypřítomná a zamířili k lanovce, která nám měla ubrat nástupní metry k vrcholu. Nástupní stanice se množila lidma a kolonky na mapě tras lanovky svítily jak vánoční stromeček. {{ :​wiki:​img_7244.jpg?​200|}}Předchozí den udeřila na okolní vrcholy bouřka, která bleskem zasáhla naší cílovou stanici, nic nejelo. Po vydatné snídani a tříhodinovém čekání jsme se museli rozhodnout, co dál, buď pěšky, nebo nestihneme okno v počasí, které má být skvělé následující den. Obsluha lanovky odmítá sdělit jakoukoliv závaznou informací a tak vyrážíme pěšky hore kopcom. Po 5-ti hodinovém výstupu docházíme k cílové stanici lanovky, prakticky souběžně s naším příchodem se rozjíždějí první kabinky a začínají vystupovat první lidé. Nu což, v rámci tréninku jsme se prošli a není třeba kroutit hlavou. Rychlé občerstvení a návštěva místních hajzlíků nás osvěží v dalším postupu. Po dalších pár hodinách dorazíme k chatě Hörnlihütte (3260m.n.m.). V rámci úspor stavíme stan na úpatí hřebenu kousek nad chatou a vaříme večeři. ​ Spřádáme plány na zítřejší útok a sledujeme vrchol s neutichajícím nadšením. S námi tu jsou jen Korejci, které Arab zve večer na brutální šukačku do stanu, neohlížejíc se na pohlaví zvaných osob. Naštěstí mu nerozumí ani slovo a z celé akce nic není. {{:​wiki:​img_7094.jpg?​300 |}}Nastavujeme tedy budíka na 3 hodinu ráno a po 9 hodině se ukládáme ke spánku. Nevyspal jsem se ani za mák, to vám povím rovnou, nevím, jestli nadmořská výška, nadšení, nebo to, že stan byl postaven na svahu a já se budil co půl hodinu v tureckém sedu, způsobilo tuto skutečnost,​ každopádně budík už se rozdrnčel a šlo se na věc.
 +
 +Korejci již vystartovali a motají se na hřebeni, evidentně nestudovali trasu tak, jako my, matadoři od Berouna, což se později potvrzuje. Slupneme snídani, naložíme vybavení a ve 4 hodiny ráno vyrážíme v útočných dvojicích Arab+Kamil, Michal+Petr na vrchol. Již v úvodu se ujímám vedení a hledám ve tmě cestu. Chvíli se orientujeme podle světel čelovek korejské expedice, ale ti si nezvolili právě správnou postupovou trasu a již na prvních 150-ti výškových metrech ztratili dvouhodinový náskok. Jak nás viděli, pověsili se za nás a už se nepustili. Cesta ubývala dobře, po počátečním brodění se sutí následovalo pár lehčích lezeckých úseku přes věžičky a průrvy mezi nimi. Střední etáž je pak tvořena plotnovitými částmi prokládanými policemi. Postupové jištění jsme zakládali příležitostně,​ příležitostí nebylo mnoho. Většinou stačilo využít slaňovacích tyčí a prasečích ocásku určených pro slaňování.{{ :​wiki:​img_7140.jpg?​300|}} Cestou nahoru, jsme sledovali sestupující horské vůdce s klienty, kteří připomínali Jorkšíry na procházce. Třímetrové lano sloužící jako vodítko kolem pasu klienta se mrskalo ze strany na stranu, doprovázené povely „Go Go Go Go“. Takhle si tedy nepředstavuji dovolenou. Situace v cestě však byla výrazně lepší, než jsem si představoval a tak jsme si mohli razit vlastním tempem nezávisle na ostatních dvojicích, které s námi lezly na vrchol. První odpočinek jsem si vybrali ve 4000m.n.m. u bivakovací chatičky Solvay-Huette. Rychlý čaj a tatranka zpruží tělo každého správného junáka, a tak jsme šlapali dále. Nezvykle velké množství sněhu v horních partiích zpomalilo náš postup, stejně tak jako střídání se na štandech se sestupujícími dvojicemi. Netrvalo však dlouho a společně jsme stanuli kolem 11 hodiny na vrcholu. Počasí vyšlo parádně, stejně tak typický sféricky mrak drže se většinou vrcholku nebránil ve výhledu, takže o panoramata nebyla nouze. Několik rychlých fotek pro sponzory pořídil jihokorejský fotograf, který byl k tomuto účelu zrekrutován na místě, rychlá energetická tyčinka a mazali jsme zpět dolů.
 +
 +{{ :​wiki:​img_7183.jpg?​direct&​200 |}}{{ :​wiki:​img_7194.jpg?​direct&​300 |}}
 +
 +{{ :​wiki:​img_7216.jpg?​direct&​300 |}}
 +
 +{{ :​wiki:​img_5838.jpg?​direct&​300 |}}
 +
 +Cesta dolů utíkala pomalu, až na chatu Solvay jsme prakticky vše slaňovali z důvodů nepříjemného sestupu, což trvalo. Předpověď na druhý den byla velmi slušná, a jelikož nás už začínal dobíhat energetický deficit z nástupu na chatu, rozhodli jsme se zůstat přes noc na Solvay-Huette. Jak jsme se zabydleli, všichni postupně začali vybalovat poklady svého batohu a dělit se s ostatními. {{ :​wiki:​img_5844.jpg?​direct&​300|}}Naprostým unikátem v tomto ohledu byl Péťa, který vše korunoval lahvinkou slivovice, která velmi potěšila nejen nás, ale i zmrzlé Španěly, Korejce a další kolemsestupující,​ jež Arab zdárně nalejval a krmil, komentujíc to slovy pro něj typickými a v článku nepublikovatelnými. S ubývajícím světlem se rozrazily dveře do místnůstky a dovnitř vtrhla dvě individua, zmrzlá, spálená od sluníčka a plná radosti že si mohou konečně sednout.{{:​wiki:​img_5846.jpg?​direct&​300 |}} Vyklubali se z nich dva češi, Lukáš a George z Žebráků a Plzně, kteří se vydali z Cervinia na vrchol cestou, kterou my jsem zavrhli a pro návrat kvůli nepříznivým podmínkám zvolili raději sestup přes švýcarskou cestu. Arab se jich ochotně ujal a vesele do nich začal ládovat, co se do nich vešlo. Než jsme usnuli, přibylo ještě pár členů španělského týmu, kteří vyráželi velmi pozdě k vrcholu (asi chtěli kluci ušatý stihnout západ slunce), a tak nás ve výsledku byla plná chata. Přestože jsme se mačkali jeden na druhého, teplo v chatě to nijak nezvýšilo,​ ale i tak jsem spal jak zabitej vesele až do rána.
 +
 +Ráno jsme zlikvidovali zbytky jídla z batohů, po půlhodinovém rautu o dvou chodech jsme konečně zabalili a vyrazili dolů. Lukáš s Georgem nám zmizeli v tu ránu, protože naše čtyřčlenné družstvo nebylo při slaňování z nejrychlejších. Nicméně, za 4 hodinky jsme stáli pod nástupem cesty a spokojeně si podávali ruce. {{ :​wiki:​img_7239.jpg?​300|}}Po sbalení stanu a zbylých krámu jsme vyrazili k lanovce do Zermattu. Společně jsme se shodli na tom, že se rádi svezeme dolů, ať to stojí co to stojí, výjimkou by ovšem Kamil, který se nadále držel svého, a nehodlal švýcarům dát jen tak něco do kapsy. Proto nám předal svůj batoh se slovy „Kucí, já mám tenisky, tak si to seběhnu, počkejte na mě dole a vemte mi prosím batůžek“,​ a zmizel za obzorem. Ok, když nechce, tak nechce, ať si běží, a vyrazili jsme k lanovce. Jízdenky se daly zaplatit pouze kreditní kartou, což mi vnuklo jasnou myšlenku a po krátké diskuzi s švýcarskou obsluhou vleků se mi podařilo dohodnout, že jelikož máme pouze cash a žádné karty, což nebyla pravda, můžeme sjet kabinkou dolů a zaplatit dole na pokladně. A to přesně byla voda na náš mlýn. Jak jsme vystoupili v Zermattu z kabinky, prohnali jsme se přes turnikety jako velká voda s kamilovým batohem na břiše a upalovali směr centrum. Arab si asi 5 metrů za turniketem už slavnostně vykračoval,​ ale Petr se svým dobrým vychováním a vztahem k poctivosti, jež celou akci velmi protrpěl, nás donutil poodejít asi kilometr do centra, kde konečně nabyl trochu klidu. Kdo ho zná, tak je mu však jasné, že důsledky našeho společného činu nese špatně dodnes, neboť okrádat chudé švýcary se prostě nemá. Podle mě je krádež když někomu něco vezmeš, ne když mu nic nedáš, takže moje svědomí je v klidu. Zastavili jsme na lavičce u vody, sundali si ponožky, což nám udělalo prostor široko daleko a pustili se do čerstvě nakoupených surovin, čekajíc na běžícího Kamila. S tím jsme se setkali o hodinu později v parku u kostela, kde se dával dohromady ve stínu na trávě. Poté, co jsme se mu přiznali k tomu, jak jsme se dostali dolů, na nás koukal trošku křivě. Cestou dolů se mu totiž udělalo trošku zle ze sluníčka a musel si dvakrát v zatáčce odplivnout, ale o nic nešlo, užil si to i tak. Cesta zpět proběhla v pořádku, už se jen oslavovalo, pilo, řádilo a řídilo, škoda jen že jsem byl v té řidičské skupině. Díky všem hovaďákům,​ matadorům a individuím za účast, výdrž a doufám, že pojedeme brzy zase. :)
 +
 +Hore zdar.
 +
 +{{ :​wiki:​img_7196.jpg?​direct&​200 |}}
 +
 +====Vrcholové panorama:​====
 +
 +
 +[[http://​www.360cities.net/​image/​matterhorn-summit]]
 
Nahoru
articles/m.txt · Poslední úprava: 2015/04/15 11:25 autor: Michal Mestek
 
 
CC Attribution-Noncommercial-Share Alike 4.0 International
chimeric.de = chi`s home Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0