Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- articles:2011-07-anniviers [2011/07/31 15:27]
Filip Trojan
+++ articles:2011-07-anniviers [2011/08/10 13:38]
Filip Trojan Petruv prispevek
@@ Řádek 44: / Řádek 44: @@
 {{:articles:petrvalenta_obergabelhorn.jpg?700|Obergabelhorn (4063m) z hřebene Zinalrothornu. Vlevo Matterhorn, vpravo Dent de Herens.}}
-Já jsem si krátil čas stavbou iglů ze sněhových kvádrů. Bylo to sice skvělé na zahřátí, ale rukavice nasákly vodou a začaly studit, tak jsem toho zase nechal. Ze stěny se vrátili dva švýcaři co se pokoušeli horu zdolat SZ stěnou (strmý sníh a sem tam lámavá skála), ale pro nestabilní sníh a špatné jištění toho nechali. Řekli mi, že na vrcholu už byli včera a že nahoře bylo krásně (mraky byly v údolí). Kéž bychom tuto informaci měli včera. Sbalili stan a odešli dolů směrem k chatě. Pohlédl jsem nahoru a viděl jsem, že kluci se obrátili k sestupu. Rozhodli se slanit SZ stěnou. Trvalo jim to celou věčnost, ale 15:50 již byl Adam na první délce směrem dolů a pak i druhou. Zbytek sněhu pak prošel se dvěma cepíny zabořený ve sněhu o sklonu cca 40 stupňů. Když se dostal na doslech, šel jsem mu naproti, protože musel překonat tzv. bergschrund - trhlinu oddělující zasněžený štít od pohybujícího se ledovce. Našel jsem nejbezpečnější místo a Adam se překulil. Kamil se při sestupu zkusil svézt po zadku, ale vzhledem ke sklonu to neubrzdil a v divokých kotrmelcích se přes bergschrund přeplachtil o pár metrů dál. Petr se o jízdu ani nepokusil, přesto zaškobrtnul a taky si zahrál zorbing. Poranil si ret o lano, ale nic vážného. Tak jsme se nakonec všichni šťastně shledali. Však už bylo načase - bylo 18:00.
+Já jsem si krátil čas stavbou iglů ze sněhových kvádrů. Bylo to sice skvělé na zahřátí, ale rukavice nasákly vodou a začaly studit, tak jsem toho zase nechal. Ze stěny se vrátili dva švýcaři co se pokoušeli horu zdolat SZ stěnou (strmý sníh a sem tam lámavá skála), ale pro nestabilní sníh a špatné jištění toho nechali. Řekli mi, že na vrcholu už byli včera a že nahoře bylo krásně (mraky byly v údolí). Kéž bychom tuto informaci měli včera. Sbalili stan a odešli dolů směrem k chatě. Pohlédl jsem nahoru a viděl jsem, že kluci se obrátili k sestupu. Rozhodli se slanit SZ stěnou. Trvalo jim to celou věčnost, ale 15:50 již byl Adam na první délce směrem dolů a pak i druhou. Zbytek sněhu pak prošel se dvěma cepíny zabořený ve sněhu o sklonu cca 40 stupňů. Když se dostal na doslech, šel jsem mu naproti, protože musel překonat tzv. bergschrund - trhlinu oddělující zasněžený štít od pohybujícího se ledovce. Našel jsem nejbezpečnější místo a Adam se překulil. Další průběh popisuje Petr takto (cituji):
+//V neoficiální soutěži „o blbce výpravy“ zvítězil na plné čáře Petr. Udělal přesně to, co se nemá. V poslední délce sestupu stěnou, kdy to ještě nebylo v pohodě, ale už to vypadalo, ze jsme z nejhoršího venku, vypnul ostražitost. Narostly mu ramena kreténovi: „poslední lezecká dýlka, dolů už jenom sníh, to už přece sjede po zadku..“. Sjel asi 10m, zastavil cepínem, dobrý, šlo to. Tak to rozjel trochu víc.. a nezastavil. Sníh byl najednou moc hluboký a sypký na to, aby cepín zabral. Pořád zrychloval, tak ho nenapadlo nic jinýho, než přidat ještě mačky.. a stalo se to co muselo, přehodilo ho to hlavou dolů. Dvakrát po sobě, to byly ty kotrmelce. Snažil se pořád otočit na břicho a použít cepín, ale nebylo to už nic platné. Najednou mu došlo že to nezvládne, že je pod ním okrajová trhlina, viděl jak se rychle blíží, hlavou napřed ji přeletěl a zastavil se držkou ve sněhu pod ní.
+Když už si chtěl zkoušet sjezd, měl se před tím odvázat z lana!! Takhle ohrozil nejenom sebe, ale i Kamila který byl navázaný na druhým konci. Měl ho před tím aspoň varovat!  Kamil byl na druhou stranu ten, kdo v tu chvíli zareagoval adekvátně. Postavil se co nejpevněji to šlo, zarazil cepín a připravil se na to, ze přijde náraz do lana (na víc neměl čas).//
+Tak jsme se nakonec všichni šťastně shledali. Však už bylo načase - bylo 18:00.
 Navázali jsme se na lano a hurá dolů. Sníh byl sice měkký, ale boření bylo jen místy a proti Cornieru naprostá pohoda. Užili jsme si i naši oblíbenou jízdu po zadku a blížili jsme se k boční moréně k místu, kde cesta opouští ledovec. Procházeli jsme v poměrně prudkém svahu mezi kameny roztroušenými po povrchu ledovce. Kamil šel poslední. Zaslechl za sebou divný zvuk, otočil se a proti němu se valí tunový balvan. Zařval na nás už nevím co a všichni jsme okamžitě zareagovali. Kamil uskočil, Petr hop za ním, já jsem položil lano, aby nebylo napjaté jako cílová páska a Adam se klidil z cesty doleva. Balvan se kolem nás s rachotem převalil a my zírali že jsme živí a zdraví. Na posledních 100 metrů jsme volili cestu raději dále od balvanů a když jsme konečně stoupli na pevnou zem, zřítil se ještě jeden takový, naštěstí jsme byli už mimo jeho dosah. Kamil našel krásné horolezecké mačky, které tam někdo nechal ležet při cestě dolů - asi je už nepotřeboval. Po boční moréně jsme sestoupili k chatě a plni dojmů jsme na ní strávili poslední noc.

Nahoru

articles/2011-07-anniviers.txt · Poslední úprava: 2011/08/10 13:41 autor: Filip Trojan

Poslední úpravy