====== Die Nordwand - Aneb jak jsme lezli severku Ortleru ======


Po spatnem pocasi, ktere pretrvavalo prakticky cele leto, jsme se konecne dockali idealnich podminek v severce Ortleru. Paradoxne velke mnozstvi snehu v Alpach se zurocilo az v podzimnich mesicich, kdy jindy vylednene steny pokryval kvalitni firn coz umoznilo neobvykle mnozstvi vystupu v severce Matterhornu, Grand Jorasses i Ortleru. A tak jsem nevahali a vyrazili vyzkouset vlastni fyzickou pripravenost.
Ortler je 3905m vysoka hora v itlaske casti Alp nedaleko svycarskych a rakouskych hranic. Jeji severni stenou vede 1200m vysoka stena z ledu a snehu, ktera ma sklon 60-80 stupnu s obtiznosti TD. Vylezl ji Messner, tak proc by ne i Mestek a Beranek. :) 
V patek po praci jsme vyrazili smer italsky Sulden. Po prijezdu do Suldenu jsme si pekne chrupli v aute, pouceni z predchoziho nocniho priduseni v mem novem voze jsme si otevreli na noc i okenko. Rano na pohodu vstavacka, snidane, dobrousit rozdelane macky, zabalit a hura na horu. 

{{:some:dsc07766.jpg?200|}}
{{:some:dsc07768.jpg?300|}}

Zabloudili jsme uz na parkovisti, kdyz jsme nemohli trefit spravnou turistickou cestu. Po chvile koukani do mapy nasedame do vozu a prejizdime na druhou stranu vesnice, kde uz je to s turistickymi znackami mnohem uspesnejsi. :)

{{:some:dsc07769.jpg?200|}}
{{:some:dsc07771.jpg?300|}}

Po hodine a pul prichazime na Tabaretta hutte (2556mnm) ktera je vychozim bodem pro nastup do severky. Mame stesti, chata je otevrena jeste tyden a my nemeli zadnou vodu navrch. Po obcerstveni vyrazime obhlednout nastup, pocasi je vic nez dokonale a tak doufame, ze vydrzi i druhy den. Po brzke veceri ulehame ke spanku kolem 7 hodiny vecerni. 

{{:some:dsc07796.jpg?200|}}
{{:some:dsc07800.jpg?200|}}
{{:some:dsc07807.jpg?200|}}

Budicek je nastaven na pul 1 rano, moc jsme toho nenaspali, jestli 2 hodiny max. V noci je relativne teplo, ciste nebe, trochu mraky v udoli, idealni noc. Varime caj, sdlabneme snidani a vyrazime pod kopec.

{{:some:dsc07810.jpg?200|}}
{{:some:dsc07814.jpg?300|}}
{{:some:dsc07817.jpg?200|}}

Nazouvame macky a slapeme tmou vstric snehu a ledu. Spodni cas je plna kameni, vytateho do ledu pres teple letni dny, nasledovana ledovo-snehovymi splazy, ktere prifrcely shora ze steny. Postupne konci splazy a otevira se skarpa, kterou splazy prijizdely. Tou postupujeme nahoru a celou dobu si rikam, ze snad uz nahore nic nezustalo, co by rigolem jeste profrcelo. S postupujicimi metry se rigol otevira, uz neni tak hluboky a siroky jako na zacatku, led strida firn a naopak. Lukas nasazuje tempo dostihoveho kone a musim makat abych se ho drzel. Vzhledem k tomu ze jsem posledni mesic promarodil, to jde z tuha. Prvni polovinu steny lezeme solo, podminky jsou idealni a firn drzi jako fik. Prvni stand Lukas zaklada pod druhym zuzenim, kde je ve stredu steny velky skalni blok. Zde se i stena prijemne naprimuje a slibuje prvni poradne lezeni.

{{:some:dsc07830.jpg?200|}}
{{:some:dsc07837.jpg?200|}}
{{:some:dsc07848.jpg?300|}}

Jsme tu brzo, hodne brzo, chteli jsme tu byt na 7 hodinu ranni az se bude rozednivat, abychom videli, kudy dal lezt, je vsak 5 hodin rano a tma jak v pytli. Svetlo z celovek ale musi stacit a tak pokracujeme ve vystupu.
Lukas prekonava tezke dylky s lehkosti elfa a trhame jeden metr za druhym, vse jde pekne, rychle a k memu prekvapeni i bezpecne. Pod vrstvou firnu je vodni led, v kterem srouby drzi jako nic. Pomalu se rozedniva a nam je konecne dovoleno uzivat si vyhledu po okoli a napric celou stenou. 

{{:some:dsc07850.jpg?200|}}
{{:some:dsc07851.jpg?200|}}
{{:some:dsc07854.jpg?200|}}

Ne vsak na dlouho, stahuji se mraky a vrchol i stena se zahaluje. Konec kochani, leze se dal. V horni casti steny nas predbihaji dva nabuseni Nemci, kteri si to vali nalehko s jednoduchou padesatkou a jisti kazdych 50m jednim sroubem. Pochvaluji si podminky a postupne nas predlezaji ohleduplne tak, aby na nas nic nenahazeli a mizi ve vysvihu nad nami. A to jsme si mysleli jaci jsme rychlici.

{{:some:dsc07867.jpg?200|}}
{{:some:dsc07869.jpg?300|}}

V 10 dolezame na konec steny k hrebinku, vrchol vypada na dohled, ale sejne nam trva jeste dalsi hodinu, nez se tam dostavame. Unaveny jako kotata sedame na snehem zasypany vrchol. Kecame s Nemci, kteri slapali normalkou, dychame jak kun zokeje Vany po prave dobehlem dostihu a smejeme se. 

{{:some:dsc07873.jpg?600|}}

Po chvili matoreni se vydavame na sestup, puvodni plan byl prespat na bivaku ale tam jsme ve 12 a zachce se nam tepleho jidla a piti, tak slapeme jeste dal na Julius Payer hutte (3029mnm), kde shazujeme batohy a konecne muzeme odpocinout. Mame stesti, je to posledni den kdy maji otevreno, sice nemaji uz zadne jidlo, ale polivka nas zmatori. Zahy objednavame litr vinka a nalada uz je zase vic nez dobra. :) Po dotazu zda maji volny pokoj a nechaji nas prespat pan nejprve odveti, ze maji plno, coz je nam dost divne v prazdne chate. Po te, co se dozvida ze jsem vylezli "Nordwand" se mu nas asi szeli a nechavaji nas prenocovat. Jeste ze tak, slapat se nam uz vubec nechtelo. Po 12-ti hodinovem spanku balime a raizme dolu, jeste rychla zastavka na Tabaretta hutte, podepsat do knihy vystupu severni stenou a bezime k autu a frcime domu.

Tak nekdy zase a hlavne si nebudeme dekovat, ze jsme spolu vyrazili, vid Lukasi.

Jen vys a dal, vic snehu a ledu, vic sil a smichu.

A co na to Lucka Hrozova? A co mel k obedu Jan Tleskac?  :)


Michal